LAT Žamberk .. stany, psi, závody a bahno

Letošní druhý výcvikový tábor se konal na domácí půdě. I když byl ve stanech a ne v chatkách, bylo to fajn, podobně, jako na Svojanově.

Samozřejmě, jako vždy jsem začala balit dřív, než by normální lidi začali balit, protože už jsem se neskutečně těšila. Pamlsky a všechno už bylo nakoupené, zbylo jen to nejhorší - čekat a ještě k tomu klidňvat psa, který byl mým balením vyburcován k radostnému veselí, že se někam pojede. Když jsem ho konečně uklidnila, že se dnes fakt nikam nepojede, zbylo fakt jen to nejhorší - čekat a čekat.

V den D jsme zapíchli stan už ráno, jak bývá naším zvykem, abychom si nabrali pěkná místa. Místa jsme nabrali a jelo se domů, kde jsem dobalila poslední věci, naobědvala se a vydala se na cvičák. Tam jsem všechny věci naházela do stanu (ještě, že mám stan pro čtyři, bo by se mi to tam všechno nevešlo :D) a šla se bavit s ostatními.

Den se přehoupl v pozdní odpoledne a šlo se na uvítačku, kde hlavně nás Žamberáky (no, že to teda bylo potřeba :D) nás pan Vrkoč (velitel toho všeho) obeznámil s tím, kde najdeme záchody a když bude krizovka, můžeme prý zajít navštívit i vymazlené kadibudky - o těch se raděj dál nezmiňuju, protože nejen, že smrdí, ale dokonce i nekteří psi se jim vyhýbají obloukem a na tom už něco bude, no ne? :D - a hlavně nás seznámil s těmi, kteří si nás vezmou na ten týden pod svá křídla a svá kritická oka - teda instruktory, abychom si rozumněli :D - ve složení: Tereza Krčmářová, Martina Kučerová a její mladá pomocnice Jana a náš pravidelný opozdilec Zdeněk Spolek, který zároveň i v pátek pískal závody.

Spát se šlo jako obvykle okolo půlnoci.

Druhý den pro mě byl jako obvykle ranní budíček smrťák, ale co bych nevytrpěla pro tábor? A tak jsem vstala, vyvenčila psa a šlo se na plac. Martina s Janou pro nás vymyslely jakési "intenzivky" kdy si brali týmy po dvou a intenzivně se jim věnovali 20-30 minut 2x denně. No, špatný nápad to nebyl, ale Dandy první den běhal příšerně. To se zas jednou Martině ukázal v tom nejrůžovějším světle. Ach jo.

Další dny už probíhaly docela normálně, akorát se přenesly překážky na nedalekou louku a cvičilo se tam, abychom šetřili náš už tak dost probahněný cvičák před packami a špunty kopaček na páteční a sobotní závody.

Ve čtvrtek už se konal tradiční závod lodiček, do kterého jsme přispěli já a Gába výtvorem "Strašidelné PETky" - oni opravdy tak vypadaly (tři PET lahve přivázané k sobě provázkem a po obvodu vlály jejich etikety) - nicméně jsme se neumístili ani v první desítce, zato jsme vyhrály pěkné puzzle Rajec :D.

Po tomto už tak dost namáhavém :D závodě se konal ještě branný závod, kde jsme obsadili v celkovém závodě (kanoistika, běh a plavání) krásné páté místo (ze šesti) :D :D.

Jako kdyby to bylo vypočítáno, po těchto dvou závodech se strhla průtrž mračen a tak celej cvičák připomínal spíš brouzdaliště nebo bázén, než co jinýho. :D

Závěrem čtvrtka byly Vánoce, kdy jsme měli každý vymyslet nějaký dárek a dát do pod stromek. Kdo dal, mohl si i jeden vylosovat. Zpívalo se, radovalo se, a hlavně, paní Němečková pozměnila písničku Zlaté střevíčky na Zlaté holínky a tak nám připravila k Vánocům kránou "táborovou písničku". Dám sem jen pár úryvků protože je nechutně dlouhá :D.

• Moje holínky jsou jako ze zlata,
• když je mám, připadám si hrozně nohatá,
• ty si vezmu jen v onen slavný den,
• kdy do Žamberka pojedem ty a já
•  
• Na tábor s agility vydáme se zas
• panu Vrkočovi zešedne z nás další vlas (:D)
• pes, stan je naložen, každý je natěšen,
• vše u parkuru vyklopíme ty a já
•  
• No a v Žamberku celý den pršelo
• ale jinak se nic nezvyklého nedělo
• pak jsme vyšli ven - parkur je zatopen
• a máme s tréninkama smůlu ty a já

• Ref: Ach, jsou samé bláto, ach, ty stojí za to
• zlaté holínky na nohou ty tolik krásné jsou
• jak se pěkně třpytí, jak se blátem svítí
• když ty holínky pěkně jdou za zlatou bedničkou

• Moje kopačky letí do stanu
• pršelo a tak se k nim už tězko dostanu
• holínky natáhnu a pak se nátáhnu
• pak sebou prásknem na parkuru pes a já
•  
• Všichni lidé budou mi hned závidět,
• zlaté holínky, stály jen 35,-
• budu nohatá, celá od bláta,
• pak sebou prásknem na parkuru pes a já

• Ref: Ach, jsou samé bláto, ach, ty stojí za to
• zlaté holínky na nohou ty tolik krásné jsou
• jak se pěkně třpytí, jak se blátem svítí
• když ty holínky pěkně jdou za zlatou bedničkou

• Teď si řekneme, s kým se tu střetneme
• poté co stěny stanů pěkně napneme
• lidí sem jezdí pár a mají zvláštní dar,
• milovat psy a hafy jako ty a já

-----(vynecháno)-----

• Kdo zdraví vespolek, ten není pacholek
• A hvězdou na parkuru je vždycky Zdeněk Spolek
• Nejdřív nás trénuje, v závodech péruje
• pak s námi večer popije jak ty a já
•  
• Taky nás trénuje veselá Terezka,
• všem šikulům ona tak hodně ráda zatleská
• s Baruškou-špuntíkem i novým pupíkem
• honí nás po parkuru - znáš to ty a já
•  
• A velcí "lárdžáci" běhají s Martinou,
• ti co jí vnímají, překážky neminou
• s velikým úsměvem žene nás všechny ven
• Martina umí - to víš stejně ty a já
•  
• Ref. Psi jsou samé bláto nám to stojí za to
• agility v Žamberku běhat i po štěrku
• jak je nám tu blaze áááni né moc draze
• u Vrkočů s Fitminem se radostí pominem

a tak dále, a tak dále :D

No, a v pátek začaly závody o to, kdo umí přeběhnout brouzdaliště bez toho, aby upadl a ještě s tím nejoriginálnějším způsobem - tak by se asi daly přejmenovat páteční závody "O Pohár Fitmin" :D. A jelikož se v tom fakticky nedalo běhat, Danďák a já jsme skončili na 10. místě ve zkouškách a doběhli jsme si prostrešné "Dé" :D. Běžela jsem raději bosa, přece bych si nezničila kopačky! :D A ještě k tomu všemu, pan rozhodčí odmítl kolem tej břečky natáhnout pásku, takže to vypadalo přinejmenším dost divně :D.

Sobota už byla podstatně lepší, přesunuli jsme se na onu louku, na který jsme celou tu dobu trénovali, která byla celej den na slunci, takže v postatě sucho. Tentokrát už jsem nasadila kopačky a doběhli jsme si pro 4. místo v Jumpingu, DISK v openu a netuším kolikáté místo ve zkouškách.

Tento tábor se mi moc líbil, fotky nemám, ale pokud máte zájem, můžete se kouknout sem - jen musíte sjet se stránkou o trochu níž, abyste našli fotky ze Žamberka (jsou roděleny po 100 fotkách do 6ti částí, ta šestá jich má 123). Jsou to fotky Ivana Pomykazce, kterej si tam dotáh zrcadlovku Nikon a fotil. Snad vám to trochu přikreslí obraz toho, jak to tam všechno vypadalo.

Vaši Nikol a Dandy.